top of page
  • Obrázek autoraMissy Sandy

The Frog Boys

The Frog Boys (개구리 소년) byla skupina pěti chlapců, kteří zmizeli v Daegu v Jižní Koreji 26. března 1991. Jejich příběh je jeden z nejznámějších případů pohřešovaných osob v zemi. Stále je to nevyřešená záhada.


„Bližší než bratři“

Rodiny žily blízko sebe ve vesnici za městem Daegu. Jejich domy tvořily kruh a děti si často poblíž nich hrály. „Chlapci si byli bližší než bratři. Byli jako pět mušketýrů,“ řekl pan Woo o svém synovi Cheol-wonovi a zbytku Chan-in, Ho-yeon, Jong-sik a Yeong-gyu.


„Můj syn se vrátil domů, aby si vzal teplejší bundu," vzpomímal Woo. „Zeptal jsem se ho, kam jde, ale neodpověděl mi. Jen řekl, že si bude hrát venku.“

V době, kdy však slunce zapadlo, se Woo Cheol-won (13 let), Jo Ho-yeon (12 let), Kim Yeong-gyu (11 let), Park Chan-in (10 let) a Kim Jong-sik (9 let) stále nevrátili domů.


„Jeden z přátel nám řekl, že našich pět chlapců viděl. Zeptal se jich, kam mají namířeno a oni odpověděli, že jdou hledat ještěrčí vejce. Proto jsme si mysleli, že chlapci šli na horu,“ vypověděl Woo. Rodiče začali horu prohledávat, ale po dětech ani stopy.


„Ze začátku to pro novináře nebyla příliš důležitá zpráva. Prodemokratické hnutí v Koreji rostlo a pozornost každého se soustředila na to, kdo bude zvolen,“ vzpomíná Jang Joon-young, který byl tehdy začínajícím novinářem. „Reportéři a policisté si mysleli, že si děti jen tak dlouho hrají.“


Nový příběh

Zpráva o pohřešovaných dětech se nakonec rozšířila. Pět nebo šest dní po jejich zmizení vyšlo první zpravodajství o pěti chlapcích, kteří byli 'stále nezvěstní po tom, co šli chytat žáby (frogs)'. Tak se stali známými jako The Frog Boys.


4. května se jejich rodiče zúčastnili zpravodajského pořadu The Square Of Public Opinions, ve kterém vyjádřili nespokojenost s vyšetřováním. Protestovali například proti policejním brožurám, které děti nazývaly „uprchlíky“.

Tato publikace získala ohromné množství pozornosti a náhlý telefonát od někoho, o kom se myslelo, že byl jedním z chlapců. Hovor byl přerušen, ale telefonní operátor v programu řekl, že se mělo jednat o malého Jong-sika, který vzlykal a volal svou matku. „Všichni tleskali a křičeli: Děti někde žijí!“ líčil Jang. „Všichni říkali: 'Pojďme je hledat. Kde jsou?'“

Ukázalo se ale, že jde o falešné naděje – byl to jen pouhý žert.


Po vysílání však bylo vynaloženo větší úsilí na nalezení dětí. Po dobu jednoho roku byla hora prohledávána a dobrovolníci vytvářeli linie, aby prozkoumali celou oblast.


Troufalé tvrzení

Po několika letech se zájem lidí o vyšetřování začal vytrácet. Starali se už jen rodiče, jelikož veřejnost si myslela, že policie udělala vše, co mohla.

O několik let později, když se rodiče začali pomalu vracet ke svému životu, jeden z nich byl obviněn.


Kim Ga-won, kriminální psycholog, který studoval ve Spojených státech, tvrdil, že děti byly pohřbeny v domě Jong-sika, protože jeho otec nemohl odpovídat za první tři hodiny v den, kdy se děti ztratily.


Ostatní rodiče byli přesvědčeni, že jeho předpoklady byly chybné. „Některé zvěsti byly věrohodné, ale jiným jsme vůbec nemohli uvěřit,“ řekl Park. „Je nemožné, aby někdo zavraždil vlastní dítě a pohřbil jej pod svým domem.“


Navzdory nedůvěře policie prohledala toaletu, ve které našla dětské boty. Tímto se podezření zvětšilo a nakonec byl ke kopání použit bagr. Byla přítomna média a mnoho lidí. Dům byl zničen, ale nic se nenašlo. O pět let později zemřel Jong-sikův otec na rakovinu jater, ještě ve svých čtyřiceti letech. „Myslím, že onemocněl vyčerpáním z pátrání po svém zmizelém synovi,“ uvedl Woo.


Kosti a náboje

Rok po jeho smrti a 11 let po zmizení chlapců byly jejich ostatky nalezeny na hoře. Ostatky byly zamotány dohromady, v oblasti pár kilometrů od jejich vesnice.


Když rodiče dorazili, byla tam přítomna již skupina lidí, která se shromáždila, aby viděla těla“, vzpomínal Woo. „Zůstaly jen kosti a oblečení. Moje vidění se rozmazalo kvůli tomu, že jsem začal plakat. Bylo těžké uvěřit, že na tom místě byl můj syn pohřben, ale bylo to tak.“

Pro rodiče to bylo nesmírně srdcervoucí a obtížné rozeznat své chlapce z ostatků, v oblečení byla ale shoda. Policie také našla rovnátka jednoho z chlapců.


Chlapce objevili dva místní obyvatelé, když si mezi skalami všimli starého oblečení. Bylo na tom ale něco divného.

„Například pozůstatky jednoho dítěte byly nalezeny s kalhotami přehozenými přes ramena a rukávy svázanými k sobě,“ popsal Woo. „Když byl uzel uvolněn, vypadly z něj prázdné nábojnice a nepoužité střely.“


Kim, otec jednoho z dětí, měl hned podezření jak k tragédii došlo: „Byl jsem přesvědčen, že děti byly zastřeleny.“


Co způsobilo jejich smrt?

Den poté, co byly nalezeny ostatky, policejní šéf uvedl, že nejpravděpodobnější příčinou smrti bylo podchlazení. Toto tvrzení přimělo tým z Korejské alpské federace, který je kvůli svým zkušenostem v horských oblastech často povolán pro případ nouze, aby místo zkontrolovali.

Byli si jisti, že nejde o případ podchlazení. „Tahle oblast vůbec není vysoko. Není to ani 100 metrů od ulic. Stačí použít zdravý rozum,“ uvedl ředitel záchranného týmu Choi Won-seok. „Kdyby byla zima a pršelo, trvalo by jim pět minut, než by doběhli domů.“


Nejsilnějším důkazem toho, že by se mohlo jednat o vraždu, podle Chae bylo, že kdyby děti zemřely přirozeně, kosti by byly nalezeny na povrchu. „Když je mrtvola na povrchu, tak buď hnije nebo tělo potrhají zvířata, což by zapříčinilo, že by kosti byly odděleny. Všechny kosti však byly pohřbeny pohromadě, což znamená, že je někdo zabil a pečlivě skryl. Museli jsme tedy přijít na to proč – to se nám ale nedařilo.“


Bylo také potvrzeno, ke kulky nalezené s těly pocházely z nedaleké střelnice. Armáda však na tiskové konferenci trvala na tom, že nemá nic společného s úmrtím dětí, a že v ten den žádný nácvik neprobíhal, jelikož byl státní svátek.


„Byl tu však jeden neobvyklý detail,“ řekl Park. „Důstojníci mohli střílet sami, bez dozoru. Obyčejný voják tedy měl den volna, ale důstojník mohl kdykoli přijít a nacvičovat střelbu. Bylo dokonce oznámeno, že důstojník v ten den vystřelil z pušky, aby vyčerpal zbytky střel. Jeho totožnost je však neznámá.“


Chaeho forenzní tým prozkoumal kosti, které vykopali. Podařilo se jim najít ostré řezy na lebkách – zranění způsobená člověkem před smrtí.

„Jedno dítě mělo své oblečení obrácené naruby, což by mohlo znamenat, že mu pachatel zakryl oči a pak jej zavraždil úderem do hlavy pomocí nějakého druhu zbraně,“ předpokládal Chae.


Loučení

Vzhledem k tomu, že se spekulace kvůli příčině smrti zvyšovaly, policie přezkoumala všechny záznamy o případech z roku 1991. Vyšetřování se však ukončilo, jelikož nemohli najít další důkazy.


Dva roky poté, co byly nalezeny jejich ostatky a uloženy v márnici univerzitní nemocnice, měli chlapci konečně pohřeb.

„V tu chvíli... jsem si konečně uvědomil, že je to všechno skutečné,“ přiznal Park.


Rodiče vzali popel k řece Nakdong, aby se jejich děti mohly „vznášet do Tichého oceánu“.

„Zemřeli spolu, takže jsme chtěli, aby si spolu i hráli v posmrtném životě,“ dodal Park.









Zdroje: channelnewsasia.com

mamamia.com



0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše
bottom of page