Brilantní pevnost k-popu, která se může pochlubit statusem světové úrovně, je postavena na rozlehlé bahnité půdě porušování lidských práv. Hierarchie mezi agenturou a idolem je stále dostatečně silná na to, aby byla srovnatelná s nebem a zemí. Dnes se podíváme na dva případy bývalých trainees, jejichž cesta za slávou bohužel neměla šťastný konec.
V rozhovoru se dvěma bývalými idoly Kyungmun News odhalily porušování lidských práv zpěváků. S idoly se často zachází jako s pouhým produktem, který lze bez rozmyslu použít a vyhodit. Většina idolů, kteří vstoupili do zábavního průmyslu jako teenageři, byla zbavena svých základních práv, jako jsou práva na vzdělání, zdraví, bezpečnost a pracování.
Případ Minjoon
„Skupina bude debutovat hned, jak se k ní přidáš.“ Tato slova trainee Minjoon (krycí jméno) často slýchával od svého generálního ředitele, počínaje prvním setkáním. Tam také slyšel o různých kpopových skupinách, kterým se pod danou společností podařilo prorazit - to byl důvod, proč se Minjoon rozhodl podepsat se společností smlouvu. Jeho snem bylo stát na pódiu.
Minjoon se stal trainee v šestnácti letech, realita debutu se ale nenaplnila ani po osmi letech tréninku. Zůstal mu jen dluh ve výši 600 milionů KRW (cca 11.5 milionů korun českých), společně s psychickými šrámy po neustálém slovním napadání a šikaně, těžkými depresemi a nekonečnými záplavami žalob ze strany agentury.
Minjoon také uvedl, že jednomu trainee bylo dokonce řečeno, že musí platit poplatky za založení účtu na sociálních sítích bez povolení od společnosti. Nadějní zpěváci byli dokonce do spousty věcí nuceni. „Nutili nás k plastickým operacím a křičeli na nás, abychom zhubli 10 kg za měsíc. Museli jsme se každé ráno fotit bez oblečení. Dokonce nám říkali, jaké části obličeje si máme nechat spravit.“
Přesto všechno v tu dobu nemohl Minjoon ani pomyslet na to, že by odešel ze společnosti. Podepsal totiž ručně psanou smlouvu s ředitelem, ve které stálo, že společnost může opustit poté, co zaplatí 600 milionů KRW. Minjoon vysvětlil, že tyto peníze byly "investiční náklady", které zahrnovaly "životní přednášky" od ředitele a měsíční nájem společnosti. Když se jeho stav zhoršoval, společnost pozastavila jeho činnost, ale nedovolila mu smlouvu ukončit.
Případ Giny
Podle Giny její zábavní společnost jednoduše zanedbávala svou jedinou dívčí skupinu. „Nebyl nám věnován žádný typ vedení nebo péče kromě tanečního a vokálního tréninku, který jsme absolvovaly pouze jednou nebo dvakrát týdně. Neměly jsme manažera ani koordinátora. Nikdy jsme nedostaly žádnou podporu během natáčení hudebních videí nebo akcí. Dokonce jsme nosily vlastní oblečení z našich skříní.“ Gina také uvedla: „Na kolejích nebyl bezpečnostní zámek, takže jsme se v noci vždy třásly strachy. Klíč od kolejí měl pouze generální ředitel.“
I přes špatný management zábavní společnost dívčí skupinu přísně hlídala a kontrolovala. Gina uvedla, že ředitel hrozil rozpuštěním skupiny, pokud by členky odpověděly na zprávu o několik minut později a neustále používal urážlivé výrazy. Společnost se také snažila dívkám zabránit v kouření, pití a randění, to však vyvolalo pouze násilí mezi členkami skupiny. „Ostatní chodívaly pít a randit a asi si myslely, že bych je mohla nahlásit společnosti, takže mě často bezdůvodně bily a sledovaly.“
I Gina musela zneužívání a šikanu přetrpět, protože by musela zaplatit pokutu za ukončení smlouvy. „Generální ředitel mi sdělil, ať zaplatím pokuty nebo vyhraju soudní spor. Řekl také, že se poplatku zřekne, pokud budu vše o společnosti držet v tajnosti a definitivně opustím zábavní průmysl.“
Minjoon a Gina se nakonec rozhodli své společnosti opustit a důvody odhalili prostřednictvím svých účtů na sociálních sítích. Reakce obou společností byly kupodivu velmi podobné. Ani jedna neuznala ukončení smluv a obě podaly žalobu za pomluvu a nepravdivé informace sdílené na sociálních sítích. Minjoon a Gina, kterým bylo něco přes dvacet, museli bojovat proti společnostem, které ovládaly jejich životy již od jejich dětství.
Pokusy zabránit nefér smlouvám mezi agenturami a jejich umělci pokračují dodnes. Po tom, co herečka Jang Ja Yeon, která v sebevražedném vzkazu zanechala, že utrpěla napadení a sexuální zneužití ze strany zábavní společnosti, se usilovalo o omezení doby smlouvy na sedm let, přičemž agentura musí respektovat své celebrity. V roce 2011 přibylo ustanovení zaručující základní práva pro děti a mládež a v roce 2014 doložka na podporu duševního zdraví celebrit. Tato deklarativní ustanovení však sama o sobě nemohou zabránit porušování lidských práv, ke kterému v agenturách dochází.
Zdroje: