Po celém světě existují tisíce kultů a sekt, některé neškodné a některé velmi nebezpečné. Jedná se o skupinu nebo hnutí držené pohromadě společným závazkem k charismatickému vůdci nebo ideologii. Má systém víry, který obsahuje odpovědi na všechny životní otázky a nabízí speciální řešení, které lze získat pouze dodržováním pravidel, které stanoví vůdce. Vyžaduje to od alespoň některých členů vysoké nasazení. Dnes se podíváme na snad nejslavnější sektu v korejské historii, Církev sjednocení.
Nebezpečná sekta
Církev sjednocení je náboženské hnutí založené v Jižní Koreji reverendem Sun Myung Moonem. Od svého založení hnutí přilákalo stovky tisíc členů ve více než 100 zemích, převážně v Koreji, Japonsku a dalších východoasijských zemích. Církev vyvolala řadu kontroverzí a je označována za nebezpečný kult. Její víra byla kritizována jak židovskými, tak křesťanskými učenci. Rovněž byla kritizována za své zapojení do politiky, mezi které patří antikomunismus a podpora sjednocení Koreje.
Jak již bylo řečeno, kult byl založen jeho samozvaným mesiášem Sun Myuung-moonem v roce 1954. Jeho příslušníci jsou hovorově známí jako 'Moonies'. Sekta získala značnou pozornost médií díky své zálibě v pořádání hromadných svateb, často uskutečňovanými na sportovních stadionech s desítkami tisíc párů.
Počátek sekty a její učení
Když Moon vyrůstal v dnešní Severní Koreji, jeho rodina přestoupila z konfucianismu na křesťanství a připojila se k Presbyteriánské církvi. Když mu bylo 16 let, měl vizi, ve které se objevil Ježíš a řekl mu, aby dokončil úkol nastolení Božího království na Zemi a přinesl světu mír. Poté, co v polovině čtyřicátých let začal kázat své nové náboženské poselství, byl zatčen komunistickou severokorejskou vládou kvůli obviněním ze špionáže pro Jižní Koreu. V pracovním táboře dostal pětiletý trest vězení.
Podařilo se mu utéct do Jižní Koreje blízko konce korejské války, kde založil svou církev a začal formulovat své doktrinální názory. Výsledkem bylo náboženství založené na manželství a rodinných hodnotách, které zahrnovalo kombinaci konfuciánské a křesťanské víry. Tři roky po vytvoření své církve Moon vydal Expozici božského principu, reinterpretaci Bible, se kterou jeho následovníci zacházejí jako se svatým písmem.
K učení božského principu patří:
Bůh je všemocný a vševědoucí, ale je „polidštěn“, protože nemůže být šťastný a úplný bez vzájemné lásky svých dětí
Boží původní plán byl, aby všichni muži a ženy byli Božími syny a dcerami, stejně jako Ježíš byl Božím synem (tj. Božským, ale nikoli Bohem), a kdyby Adam a Eva nepadli, „všichni muži a ženy by byli stejné dokonalosti jako Ježíš“
Všichni muži a ženy „se stanou mesiáši“ (tj. Osobami, které jsou v mysli a tělem jedno s Bohem)
Veškerá Boží prozřetelnost v historii je vytvořit jednu rodinu zaměřenou na Boha, a tato rodina bude oporou, která změní svět
Toto hnutí také věří, že Božím původním záměrem bylo, aby Ježíš vytvořil dokonalé manželství, aby vykoupil lidstvo a odstranil újmu způsobenou Adamem a Evou. Protože byl Ježíš (druhý Adam) popraven před splněním svého poslání, byl k vytvoření tohoto dokonalého manželství a splnění Ježíšova úkolu potřeba třetí Adam. Tento „třetí Adam“ by byl uznán jako druhý Kristův příchod. Jako dokonalý muž by si vzal dokonalou ženu a společně se stali „skutečnými duchovními rodiči lidstva“. Členové Církve sjednocení považují Moona a jeho druhou manželku Hak Ja Han za „pravé rodiče“. Manželské páry a jejich rodiny v rámci hnutí jsou považováni za „Pravé děti“ a jsou spojeni s Bohem prostřednictvím „Pravých rodičů“.
„Král míru“
V roce 2004 uspořádal Moon korunovační ceremoniál v kancelářské budově amerického Senátu. Tato událost byla zakončením jeho turné s názvem „Stržení kříže“, snahy odstranit křesťanské kříže z téměř 300 kostelů v chudých čtvrtích (Moon považoval kříž za překážku při spojování náboženství pod jeho vedením).
Po Moonově smrti v roce 2012 se hnutí rozdělilo na různé konkurenční frakce. Jeho manželka Hak Ja Han Moon, která založila Mezinárodní federaci žen pro světový mír (Women’s Federation for World Peace International) je mnohými v hnutí, je považována za „mesiáše“ a „matku lidstva“. Moonův nejstarší žijící syn Hyun Jin Preston Moon vede Rodinnou mírovou asociaci (Family Peace Association), zatímco nejmladší syn Hyung Jin Sean Moon založil Kostel svatyně (Sanctuary Church)
Život jako Moonie
Lisa Kohnová, autorka knihy „Na Měsíc a zpět: Dětství pod vlivem“ (To the Moon and Back: A Childhood Under Influence), byla vychovávána jako Moonie v Církvi sjednocení. Považovala myšlenku poznání „Pravdy“ za opojnou, takže bylo mnohem těžší odejít z místa, které považovala za bezpečné. Nějakou dobu poté, co z církve odešla, se Kohn trestala za „opuštění Boha a Mesiáše“ anorexií, závislostí na kokainu a vztahy, ve kterých hrálo velkou roli násilí. Lisa napsala knihu, ve které vypráví příběh o tom, jaké to bylo být vychován jako člen této sekty v New Yorku.
Když mi bylo deset, moje matka se setkala s Moonies a během několika měsíců po nalezení „Pravdy“ Církve sjednocení se přestěhovala do církve na plný úvazek a nechala mě a mého bratra s naším otcem, který byl na pokraji duševního zhroucení. Žila jsem tedy s otcem, ale jen proto, že jsem musela. Moje matka by nás s sebou nevzala, byla povolána sloužit svému Bohu. Její Bůh byl však i mým Bohem, protože jakmile vstoupila do Církve, připojili jsme se k ní také, takže jsem pochopila a souhlasila s její volbou nás opustit.
Církev sjednocení se stal mým životem a ctihodný Sun Myung Moon byl můj Mesiáš. Když jsem si hrála s jeho dětmi, věděla jsem, že nemohu mít větší štěstí a v žádném případě si nezasloužím jejich pozornost. Byli svatí, já hříšná. Byla jsem rozhodnuta udělat cokoli, abych uzdravila bolavé Boží srdce.
Někde mezi mým posledním rokem na střední škole a druhým rokem na vysoké škole začala moje absolutní víra upadat. Odtáhla jsem se od Pravdy, se kterou jsem vyrostla, avšak byl to zdlouhavý, klikatý proces. Pokud je znát Pravdu opojné, pak odejít od té Pravdy (a prakticky od všech a všeho, co jste znali a milovali) je děsivé. Odchod z Církve zapálil část mého mozku, která byla vyhaslá. Musela jsem se naučit věřit sama sobě a nade vše ctít své přání a touhy, o kterých jsem ani nevěděla, že je mám.
Je opojné znát Pravdu, i když to ve skutečnosti Pravda není, ten pocit s největší pravděpodobností už nikdy nenahradím. Získala jsem ale nové opojení vědomím, že neexistuje žádná konečná Pravda, a hledám svou vlastní pravdu za pochodu. Stejně jako všichni ostatní.
Zdroje: