Dnes se ponoříme do korejského umění – kapitoly, která by sama vydala na celoživotní studium. Představíme si malbu Minhwa, která Koreu provází již stovky let, avšak dodnes zůstává cizinci nepoznána.
Co je to Minhwa?
Minhwa doslova znamená „malba od lidí“. Stejně jako jiná odvětví folklóru ani malby zpravidla nemají známého autora.
Obrazy obvykle zdobily stěny nebo hlavní vchodové dveře domů. Původní účel těchto maleb ale nebyl čistě dekorativní, měly zároveň chránit majitele a celou domácnost od zlých duchů a přivést štěstěnu.
Se změnami v zemi se i Minhwa razantně změnila – moderní Minhwa má vzhledem k původní zcela jinou formu – tomu se ještě podíváme na zub.
Historie
Korejské malířství svými kořeny zasahuje až do doby kamenné, tedy přibližně k roku 3000 před naším letopočtem. Už od kolébky umění úzce souvisí s mentalitou obyvatel, dobou, ve které je tvořeno, zejména pak s náboženstvím.
Původní pohanská náboženství v době tří království přechází v buddhismus. Doba tří království je v umění velice různorodá – každé království zkrátka mělo svůj „styl“. Království Baekje bylo v té době umělecky nejvýznamnější, díla byla sakrální, často zobrazovala přímo Buddhu. Goguryeo je zase známé pro své nástěnné malby v hrobkách z této doby. Buddhistické umění zažívalo rozkvět i v době sjednocené Silly.
Závoru buddhistickému umění položil až přicházející konfucianismus během vlády dynastie Joseon. Umění bylo srocováno na královském dvoře, kam přicházeli i významní malíři z Číny, což mělo na vývoj korejského umění velký vliv. Během 17. století se vliv rozšířil i na neprofesionální malíře.
Právě v této době můžeme hledat původ umění „Minhwa“ – malby pocházející nejčastěji od anonymních autorů z lidu. Tato díla byla tvořena v realistickém stylu, hlavním cílem bylo zobrazení krajiny do detailů.
Další cizí vliv poznalo korejské umění v době Japonské okupace. Tamní umění bylo nahrazeno japonským, korejské umění bylo zakázáno, to, které již vzniklo bylo z části rozkradeno. O to více se však tvorba rozproudila po konci okupace.
Dnes je Minhwa stále populárním stylem, od původních děl se ale liší. Autoři experimentují jak s kompozicí, tak s barvami. Tradiční Minhwa se jim s moderním uměním míchá přímo pod rukama.
Začíná to papírem
Minhwa je unikátní doslova od základů. Jako plátno pro malbu obvykle sloužil korejský papír, také známý pod názvem Hanji. Tento papír byl ručně vyráběný ze stovek vrstev lýka papírovníku čínského, vrstvy byly následně spojovány šťávou z ibišku, která sloužila jako lepidlo.
I původní barvy byly zcela přírodní, kvůli jejich blednutí se do nich však začaly přidávat další látky zvýrazňující pigment a prodlužující jejich trvanlivost.
Co malujeme?
Jak už bylo zmíněno, původní Minhwa měla za cíl detailní vyobrazení přírody. Snaha napodobit realitu se neprojevovala jen ve výběru barev, ale i v zachování reálné struktury.
Příroda však nebyla jedinou inspirací. Autoři zobrazovali také zvířata, náboženské postavy a symboly atp. To pomohlo rozdělit Minhwu na různé druhy – na některé se podíváme.
Druhy Minhwy
Hojakdo – malba tygra, strak a borovic
Hopeedo – malba tygřích pruhů
Hwajodo – malba květin a ptáků
Chaekgeori – malba papírenského zboží a knih
Chochungdo – malba květin a hmyzu
Munjado – umělecké ztvárnění znaků (písma) – jakási kombinace kaligrafie a malby
Sipjangsaengdo – malba 10 symbolů dlouhověkosti (kámen, voda, mraky, slunce, borovice, bambus, houba, želva, jelen a jeřáb)
Yongsudo – malba božských zvířat (nadpřirozených bytostí)
Minhwa pro diváka
Minhwu dnes můžete najít na mnoha různých místech. V muzeích na dočasných i trvalých expozicích, nebo přímo ve specializovaných muzeích a galeriích.
Za zmínku jistě stojí Korean Minhwa Museum – největší muzeum korejské folklórní malby, které se nachází na jižním pobřeží země, jižně od města Gwangju. Muzeum se zaměřuje na celou historii Minhwy, tedy od joseonské doby po dobu současnou.
Zdroje: Art In Kontext, VOV World, Britannica, Korean Folk Art, Wikimedia Commons