Han Kang
korejsky 한강, je jihokorejská spisovatelka, která se proslavila především psychologickým románem "Vegetariánka", za který získala Mezinárodní Man Bookerovou cenu. V Koreji se jí však moc slávy nedostalo.
Han Kang vydala další dvě knihy, těmi jsou "Bílá kniha" a "Kde kvete tráva". Začneme Bílou knihou, která je psána autobiograficky. Autorka v této knize dává oči své starší zesnulé sestře, která zemřela pouhé dvě hodiny po porodu. Nikdy ji tedy nepoznala, ale i přesto se ji snažila ukázat svět, ve kterém žije ona místo ní.
V popisu se píše, že prochází neznámým městem, které bylo velmi krutě poznamenáno 2. světovou válkou, zničeno a znovu postaveno. Autorka tím dává najevo jakési znovuzrození, město bylo zničeno, padlo a znovu vzrostlo. Jedná se o Varšavu, ve které Han Kang pobývala, když tuto knihu psala.
Svou sestru popisuje jako bílý rýžový koláček a matka ji do poslední vteřiny opakuje větu „Neumírej.“ Poté už neuronila ani slzu.
Autorka v této knize popisuje bílé věci, hledá tím cestu k děvčátku, své zemřelé sestře, na jejímž místě právě stojí. Bílý cukr, bílý kapesník, bílá pěna z mořských vln,… všechny tyto věci popisují kapitoly o pár odstavcích, nanejvýše třech stránkách.
Tato kniha se také především odehrává v zimě, tudíž popisuje i bílý sníh, bílou mlhu, a tak dále.
Kniha je psána tak, že je cítit autorčina nálada, úzkost, deprese, toto všechno ještě popohnané migrénou a pomíjivostí života, kterou přirovnává třeba k bílým vločkám rozpouštějícím se na černém kabátě nebo ve vlasech. Smrt její matky a zrada manžela, která je neznámá.
Díky krátkým a jednoduchým kapitolám se kniha dobře čte, některé kapitoly jsou relaxační, některé naopak vyvolávají emoce takové, jaké cítí autorka. Dá se do ní vžít.
Při teplém čaji a sněhovém počasí je kniha ideálním prostředkem k trávení času.
Můj názor je takový, že se nejedná o úplně smutný příběh. Han Kang v tomto příběhu ukazuje své sestře, jaký svět je.
Přemýšlí, jestli ji děvčátko jako duch vidí, nebo jestli na ni mluví. Také přemýšlí nad tím, jaké by bylo mít starší sestru, představuje si to. V těchto řádcích je cítit, že ji tato představa jistým způsobem naplňuje štěstím. Zároveň to působí, jako by se snažila největší a nejsmutnější trauma své zemřelé matky převzít na sebe a uvolnit ji tak poslední cestu.
Další velmi úspěšná kniha autorky je kniha "Vegetariánka". Za tuto knihu právě získala Man Bookerovou cenu.
Příběh je o Jonghje, ženě, která je naprosto obyčejná. Není ničím zajímavá. Je tichá a nemá s ničím problém, tedy do jisté části svého života. Její manžel ji právě proto měl rád, nebyla vybíravá, byla věrná a dobře se o něj starala. Nevadilo mu, že s ním moc nemluví. Zkrátka dělala vše, co se jí řeklo bez jediného náznaku, že by ji to nějak vadilo, nebo obtěžovalo. Jednoho dne se jí ale zdál velmi znepokojující krvavý sen, po kterém si vybrala nový životní styl – stát se vegetariánkou, respektive vegankou, nejí ani živočišné produkty. Vyházela všechno maso, sýry, mléko do koše a začala vařit jen z rostlinných produktů. Je to zároveň i jakýsi symbol, vzdor proti korejské společnosti, kde je téměř nemožné být vegetariánem, nebo veganem, jelikož se jídlo skládá převážně z masa a živočišných produktů.
Tím si ale pochroumala vlastní zdraví, rodina je z ní nešťastná, jelikož s nimi o tom ani mluvit nechce, a to ani přes násilí.
Tato kniha je psaná ze tří pohledů, má tři kapitoly. Z pohledu jejího manžela, švagra a ke konci její vlastní sestry. Tento příběh však vůbec není o životním stylu. Je to jedinečný, napínavý a emotivní příběh o vývoji postavy a její psychické poruše, která vyústí v něco, co se nedá čekat, a právě tím kniha končí. Kniha má neskutečně propracované popisy, které vás vtáhnou do děje. Je to klidnější čtení, ale některé stránky vás dokáží zvednout ze židle. Popis postav i prostředí je moc dobře zpracován.
Kniha vyšla již v roce 2007, ale ve své zemi se jí nedostalo uznání. Teprve o 10 let později, kdy ji do angličtiny přeložila Britská studentka korejštiny Deborah Smith vzbudila mezinárodní ohlas. V roce 2016 získala svou Man Bookerovou cenu.
Dílo Vegetariánka má v sobě spoustu symbolů a tichých vzpour hrdinky. Zpočátku nejí maso, poté nenosí podprsenky – je to symbol spoutanosti a podřízenosti mužským konvencím. Přestala se malovat do společnosti, nestará se o sebe, což se dá v Koreji brát jako neuctivé.
Vyrůstala v rodině s násilnickým otcem, vzala si muže, který bral vše, co dělala, jako samozřejmost. Její sestra Ikhje ji má, ale i nemá ráda. Přeje si pro ni to nejlepší, ale nerozumí jejímu smýšlení. Jonghje tiše vzdoruje, ale do její mysli můžeme nahlédnout pouze skrze její snům. Jinak je její smýšlení rozepsáno pohledem rodiny, která ji jednoduše považuje za blázna.
Tato kniha si rozhodně zasloužila své ocenění.
A jako poslední knihu je třeba zmínit "Kde kvete tráva". Tuto knihu autorka napsala na základě skutečných událostí během demonstrací a povstání v Kwangdžu, nazývány také jako událost 518 (podle data 18.5 roku 1980, kdy povstání začala). Han Kang sbírá příběhy lidí, kteří u toho byli. Tyto tragické události jsou velmi detailně popisovány a samotnou autorku velmi zasáhly, jelikož se odehrávaly ve městě, kde se narodila. Osobně si demonstrace ale nezažila, jelikož se ještě před nimi odstěhovali s rodinou do Soulu.
Píše v knize o znepokojujících svědectvích, o neskutečné brutalitě vojáků, kteří na rozkaz tyranského diktátora Čon Tuhwana, který z Kwangdžu udělal obětního beránka, aby dokázal svou moc, obsadili město. Nepokoje občanů narůstaly a demonstrace byly velké. Vojáci neměli sebemenší cit, dokázali zabít i nevinné děti nebo náhodné kolemjdoucí. Byli ozbrojeni bajonety, puškami a granáty. Městem jezdila obrněná auta a tanky. Město se na chvíli dokázalo osvobodit, ale opravdu jen na chvíli. "Hlavní hrdina" Tongho, kterým se autorka na přání jeho bratra zabývá, byl sotva čtrnáctiletý chlapec, který zemřel během toho, kdy se vojáci opět vrátili zabrat město. Některé děti se vzdaly, protože jim bylo řečeno, že je vojáci nezabijí pokud uposlechnou. Realita ale byla trochu jiná, vojáci neměli problém děti bez mrknutí oka zastřelit.
Mrtví byli poté odvezeni a hromadně pohřbeni neznámo kde, nebo naskládáni na hromady a po několika týdnech spáleni.
Autorka zároveň popisuje i to, jak vidí, nebo si představuje samotné duše. Duše mrtvých těl, které zkoumají zda se mezi sebou poznají.
Příběh je opravdu detailně popsaný na základě svědectví, které Han Kang dokázala nasbírat, sama osobně se tímto tématem zabývá.
Tato knížka rozhodně stojí za přečtení, pokud se chcete o historii Koreje a specificky o této události něco dozvědět. Příběhy jsou opravdu silné.
Stejně jako ve Vegetariánce, Han Kang zkoumá podstatu zla v lidské přirozenosti a získala za knihu Malaparteho cenu v roce 2017.
Pro zajímavost: Čon Tuhwan měl být odsouzený k smrti, poté k doživotí, ale nakonec byl propuštěn a do dnes žije.