Korea má velmi rozmarnou literaturu, některá díla jsou oceňována více, či méně. Má pár velmi významných spisovatelů, kteří rozhodně stojí za přečtení.
A já vám je ráda představím.
I Munjol-Básník
Tato kniha obsahuje 35 kapitol, které většinou nemají více než deset stránek. Tudíž si čtenář může odpočinout, zamyslet se a pokračovat dál. Zároveň by každá kapitola mohla být samostatná, každá má své téma.
O čem tato kniha je?
Odehrává se v období Čosonu, kde se narodil malý Kim Pjongjon/Kim Sakkata/Kim Klobouk. Už jako malý se kvůli zradě svého dědečka, který se vzdal povstalcům, musel neustále stěhovat. Původně žil ve velmi dobré rodině Kimů z Čangdongu. Zrada byla tak velká, že na celou rodinu byl vypsán třígenerační trest. Z Pjongjona a jeho bratra se na chvíli stali synové otroka jejich otce, dokud rodina nebyla omilosrdněna a otec je nevzal opět domů. Jenomže to nebyl úplně dar. I přesto, že rodina nenesla hřích svého předka, pořád se na ně dívalo skrz prsty. A to právě kvůli zradě, kterou jejich předek spáchal. Toto si malí chlapci s sebou nesli v podstatě do konce života. Utíkali před svým původem, jakmile se zjistilo, kým byli, znovu se stěhovali. Pjongjon cítil, a také toužil po sociálním vzestupu, po kterém hluboce toužila také jeho matka. Proto se začal vzdělávat, oblíbil si knihy a chtěl podstoupit úřední zkoušky.
Dříve než zkoušky podstoupil se ale rozhodnul zúčastnit básnické soutěže, kterou nakonec vyhrál. Tuto výhru ale nepřijal, styděl se za to, co napsal.
Po pár letech odešel do hlavního města. Tam zjišťuje, jak zkorumpované tyto zkoušky jsou, učence bral jako hloupé. Vlivné rodiny svým potomkům zajišťovali výsledku zkoušek, témata znali předem, nebo vše dokonce opisovali.
Domů se už nevrátil a stal se potulným mladým básníkem. Jeho básnický život se dá rozdělit na tři období. Když byl mladý, vysmíval se úřadům a stával se slavným, jelikož s ním lidé v nižších vrstvách souhlasili a on cítil, že za ně mluví. V té době se setkává i s člověkem, který ho v poezii značně ovlivnil. Říkalo se mu Starý opilec, který se s ním o své lásce k poezii bavil, viděl v něm skutečného básníka, ale ne přítele poezie.
Do druhé fáze ho zavedla jiná událost. Dozvídá se více o svém dědečkovi, a že pravda o něm, může být vlastně dočista jiná. V tomto období psal spíše o přírodě, souznění s ní.
V třetí fázi se dostal do cesty poznání. Jeho poezie se stala spíše meditativní a introspektivní.
Kim Pjongjon, Kim Sakkata a Kim Klobouk je jeden a ten stejný člověk. Pjongjon nosil slaměný klobouk a lněné oblečení za každého počasí, díky tomu byl známý. Tento básník zároveň skutečně žil, i když v dílech není většinou jasné, kdy autor ukazuje na skutečnost, a kdy jde o fikci. Sleduje jeho básnický vývoj. (Pod jménem Kim Sakkat nebo Kim Klobouk najdete jeho sbírky básní)
V tomto příběhu také není žádný šťastný, nebo naopak nešťastný, či tragický konec. Kim Pjongjon se stává skutečným básníkem, který přetrhne všechna pouta a nechává svou mysl poezii. Děj je plynulý, čtení je poklidné, ale také se děj neustále nějak hýbe.
Osobně si myslím, že tato kniha rozhodně stojí za přečtení čtenářům, kteří nevyhledávají větší drama, či jsou jen trochu náročnější.
Šin Kjung-Suk - Modlitba za matku
Myslím, že každý známe přísloví "Važte si toho, co máte, než o to přijdete." V tomto příběhu to opravdu platí.
Stará a nejspíš už i duševně unavená a nemocná maminka se ztrácí manželovi na stanici metra. Nastoupil do vlaku bez ni a uvědomil si to, až se vlak rozjel. Maminka byla velmi zmatená a nevěděla, co vlastně má dělat. Na místě však nezůstává a bloudí po Soulu, nepamatuje si cestu, a pomalu ani své jméno, natož svých dětí. Také bloudí zraněná, bez možnosti zajít si do nemocnice, jelikož u sebe neměla své doklady.
Příběh je vyprávěn z pozice jejich už dospělých dětí, manžela, i tchýně, které po ztracené milované mamince pátrají. Vyvěšují letáky a ptají se lidí po celém Soulu. Ani policie není schopná jí najít. Oni se však nevzdávají a hledají dál.
Přesně tady v těchto chvílích platí přísloví ze začátku. Děti si začínají uvědomovat, že svou matku vlastně až tak dobře neznaly. Nevěděly, co ji trápí, jakými nemocemi trpí, nebo co dělá, když je doma. Sama se jim totiž nesvěřovala. Nechtěla je zatěžovat a jediné, co si přála bylo, aby se měly její zlaté děti dobře a dělala, snažila se, pro to udělat všechno.
Najde se ztracená maminka a bude mít příběh šťastný konec? To se dozvíte až po přečtení. Co vám ještě mohu říct je, že děj se neustále hýbe, kapitoly jsou sice dlouhé, ale jsou i rozdělené, takže je i čas na odpočinek.
Ha Ilči - Republika Užupis
Mladý pohledný Hal se vrací z dalekého exilu, aby našel republiku, ve které strávil dětství. Jeho hlavním záměrem bylo pohřbít ostatky svého otce v jeho rodné vlasti a on sám jistým způsobem touží vrátit se do své vlasti a také vědět víc.
No již od počátku se setkává s výsměchem místních obyvatel, kteří nejsou schopni ho pochopit a raději si z něj utahují, že žádná taková republika neexistuje. Hal je však odhodlaný, přece jen, musel ostatky svého otce pohřbít. Dostává se však do nepříjemných situací, jako nesouhlasná svatba, kvůli prodloužení pobytu v cizině, či pokusu o sebevraždu jedné známé, se kterou se spřátelil.
Hal také slýchá na ulicích hlasy, které mu říkají, že se konečně vrátil, s tím vídá i postavu, která zmizí hned, když se v okolí objeví i někdo jiný.
Během dní a snahy najít svou rodnou zemi Hal postupně ztrácí naději, avšak pořád se nevzdává. Setká se s pár lidmi, kteří něco o republice vědí, a i když celkem neochotně mu na otázky odpovídají. Nikdo však nechtěl, aby republiku dál hledal. Význam?
Je to jednoduché. Užupis vlastně znamená "místo za řekou". Spočinutí a druhý břeh. Celá záhada tohoto místa Hala užírá tak, že si pomalu neví rady, co má vlastně dělat.
Tato kniha má v sobě prvek sci-fi a fantasy, jelikož se jistým způsobem jedná o cestování časem.
Tak co? Zaujala vás některá z knih? Dejte nám určitě vědět.