Severokorejské umění patří k nejunikátnějším a nejcharakterističtějším z celého světa. Umění v KLDR totiž neznamená jen smějící se vůdce země a vojáky, je v něm i něco víc.
Někteří experti poukazují i na individualitu umělců a jejich pokusy posouvat hranice. Umění je vlastně jen obrazem bouřlivé historie a kultury země.
Možná se ptáte, jak může bok po boku stát tradiční umění plné přírody a mytologie s tvrdým socialistickým realismem plným propagandy. V Severní Koreji to možné je!
Tradiční umění
Pokud patříte k našim pravidelným čtenářům, jistě už o tradičním umění něco víte.
Není překvapením, že tradiční umění má stejný základ jak v Severní, tak v Jižní Koreji.
Umění bylo původně tvořeno za účelem ochrany před zlými duchy a mělo přinést majiteli štěstí. Díla měla realisticky zobrazovat přírodu, divokou zvěř či nadpřirozené bytosti.
Zejména pro Severní Koreu je pak charakteristická hora Paektu (Paektusan) – hora na hranici KLDR s Čínou, kterou Korejci a Mandžuové považují za svou kolébku. Váže se k ní velká část korejské mytologie. Je však stěžejní i pro moderní severokorejské umění, jelikož se na jejím úpatí měl podle legendy narodit Velký vůdce Kim Il-Song.
S postupem času se umění samozřejmě měnilo, ať už vlivem sousední Číny, Japonska nebo změnami myšlení a náboženství společnosti.
Socialistický realismus
„Původní“ realismus, objevující se od poloviny 19. století, se zaměřoval na objektivní zobrazení reality a života běžných lidí. Přidáním slova „socialistický“ vznikl počátkem 30. let v SSSR nový směr vycházející z ideologie marxismu-leninismu. Z původně uměleckého stylu se tak vyklubal ideologický nástroj.
Socialistický realismus klade důraz na zobrazení pracující třídy, která má svou kolektivní snahou budovat a spět k socialistické společnosti.
Kde umění vzniká?
Pokud si představujete tvorbu umění jako dlouhodobou, detailní práci jednotlivce, Severní Korea vám změní obzory. Tady se tvoří ve velkém!
Mansudae Art Studio patří k největším továrnám na umění na světě. Nachází se v Pyongyangu na přibližně 120 000 m². Studio je údajně rozděleno na 13 kreativních skupin, 7 výrobních závodů a více než 50 zásobovacích oddělení.
Studio má přes 4 000 zaměstnanců, přibližně 1 000 z nich jsou umělci – absolventi Pyongyangské univerzity. Tito lidé ve velkém chrlí nejen malby a plakáty, ale i sochy, keramiku nebo dřevořezbu.
Tento ateliér je také rodištěm nejvýznamnějších severokorejských monumentů jako jsou socha Chollima nebo památník Mansudae.
Pyongyang
V Pyongyangu ještě chvíli zůstaneme. Stejně jak tomu bývá i v jiných zemích, je i zde hlavní město centrem umění.
Umění zde nejen vzniká, ale také putuje a zabydluje se ve zdejších ulicích. A nejen v nich – i samotné ulice jsou často uměním. Luxusní budovy, monumentální stavby, sochy a pomníky, vše perfektní do posledního detailu – jak by také ne, KLDR musí na venek působit dokonale.
Sice mohou některá díla působit až megalomansky, jejich realistický design však zůstává jednoduchý. Zkrátka jim nelze upřít jejich jedinečnost a krásu v jednoduchosti.
Celé město se tak stává vrcholným dílem socialistického realismu.
Ale není tomu tak všude. Zajímavá může být i možná nečekaná inspirace západním světem – některé koncepty byly přebrané ze zahraničí – příkladem může být Vítězný oblouk, který je až nápadně podobný tomu pařížskému.
Co víme a známe
Šíření umění napomáhá například sousední Čína. V Pekingu najdeme přímo trvalou galerii Mansudae Art Museum, která severokorejské umění nejen vystavuje, ale zároveň prodává.
Za zmínku jistě stojí také britská společnost Koryo Studio – 1. západní galerie specializovaná na severokorejské umění.
Faktem bohužel zůstává, že KLDR je velmi tajuplnou zemí, o níž nevíme mnoho. Informace, které se dostanou na veřejnost podléhají přísné cenzuře. Proto je obtížné udělat si skutečný obrázek o umění této země.
Zdroje: totalita.cz, NK NEWS, Widewalls, wikimedia.commons