Dlouho panující napětí mezi dvěma polovinami Korejského poloostrova přitahuje pozornost nejen politologů a médií po celém světě. Něčí pozornost je zapříčiněná zájmem o bleskově rostoucí jihokorejskou ekonomiku, jiného zase zvědavostí či hrůzou ze severokorejského jaderného programu, jisté je, že konflikt sledují zraky celé planety.
Extrémní představa o červeném tlačítku, jehož stisknutím dojde k vymazání všech „kapitalistických nepřátel“ má však od reality docela daleko. Na druhou stranu, napětí a oboustranná ochrana společné hranice tu nejsou pro nic za nic.
Mezi KLDR (Severní Koreou) a Korejskou republikou (Jižní Koreou) je asi 250 kilometrů dlouhé a 4 kilometry široké pásmo. Běžně se nazývá demilitarizovaná zóna. Jeho středem vede nejstřeženější hranice světa.
Ale jak v zemi, kterou mnozí považují za jeden celek, vzniklo něco takového?
Korejská válka
Korejská válka začala v roce 1950 v důsledku dlouhotrvající studené války mezi USA a Ruskem (tehdy SSSR). Po pádu japonského impéria (po prohře Japonska ve 2. světové válce) se tyto dvě mocnosti přely o vliv na korejském poloostrově. Snahy o domluvu ztroskotaly, Korea se tak rozdělila na 2 země oddělené 38. rovnoběžkou.
Oficiální začátek války se klade ke dni vpádu Kim Ir-senovy armády na jih, 25. června 1950. Po 3 letech bojů, během kterých se do války přímo zapojily nejen USA a SSSR, ale i Čína a OSN, bylo 27. července 1953 uzavřeno příměří – nikoli však mír.
Ve válce bylo ztraceno přes 2,5 milionů životů a mnoho prostředků a úsilí. Přesto se poválečná demarkační linie od předválečné hranice moc nevzdálila – stále vede podél 38. rovnoběžky.
Ochrana
Demilitarizovaná zóna je známá jako nejstřeženější hranicí světa. Překročení hranice je téměř nemožné. Proto i naprostá většina uprchlíků, o kterých slyšíme, musí putovat přes 3. zemi (Čínu nebo Rusko).
Pchanmundžom
Jediným místem, které skutečně země propojuje, je vesnička Pchanmundžom. Je to jediné místo, kde se tváří v tvář setkávají severokorejští a jihokorejští vojáci.
Ve vesnici se nachází také 3 konferenční místnosti T1-T3, známé také jako „modré domky“. Právě zde docházelo ke známým setkáním prezidentů a také k dojemným znovushledáním rodin rozdělených korejskou válkou.
Turismus
Jen málokde najdeme tak kontrastní místo, jako je demilitarizovaná zóna. Na jedné straně dohlédnete do předměstí Soulu – hlavního a největšího města demokratického státu s jednou z největších ekonomik světa. Na straně druhé skrz dalekohled uvidíte pár polí s několika Severokorejci na nich.
Nejen napjatá atmosféra a pocit nebezpečí za rohem přitahuje každoročně do této oblasti tisíce turistů. Pokud se i vy rozhodnete do těchto končin vydat, naleznete tu observatoř Ganghwa s muzeem, nově otevřené muzeum umění a také několik vyhlídek, ze kterých můžete dohlédnout až na opačnou stranu.
Přímo v Pchanmundžomu stojí muzeum míru a dům svobody, které jsou spolu s domkem T2 dostupné veřejnosti. Na severokorejské straně pak najdete ještě budovy Panmungak Tongilgak, ty jsou turistům nepřítupné.
Zdroje: britannica, koreakonsult, Panmunjom Tour (Ministry of Unification), wikimedia.commons