top of page
  • halkover

Korejská kaligrafie

Tisíce let staré umění, skrývající se v Koreji pod slovem „Seoye“ - kde se tu vzalo? A jak ho správně praktikovat? Na to se dnes podíváme!



Původ


Kaligrafie na korejském poloostrově datuje svůj původ do doby Tří království (57 př. n. l. – 668 n. l.), kam se dostala přes hranici s Čínou.


Původně byla provozována především na královském dvoře nebo s náboženskými záměry – buddhistickými mnichy, později konfucianisty.


V době sjednocené Silly toto umění vzkvétalo, několik dalších umělců si vzalo inspiraci z čínských stylů vzniklých za dynastie Tang. Následná doba Koryo je charakteristická přijetím poněkud plynulejšího stylu Zhao, a to opět z Číny.



Vytvořením hangulu králem Sejongem Velikým v roce 1443 vznikl prostor pro další vývoj kaligrafie. Ačkoli nebylo písmo vyšší společností zcela přijato, díky své jednoduchosti se dostalo do povědomí širší společnosti.


Další velkou roli sehrála japonská okupace poloostrova mezi lety 1910-1945. I přes potlačování nativní korejské kultury začala vzkvétat kaligrafie v hangulu. Získala své jméno „Seoye“ a stala se jak váženou uměleckou formou, tak významnou formou protestu.


Jaké styly můžeme vidět?


Stejně jako existují různé fonty latinky, ani všechna kaligrafie není stejná. Mezi nejznámější styly patří:


Panbonchae/Goche má pevné a rovné tahy, celý znak je urovnán do perfektně čtvercového tvaru. Styl byl vytvořen pro tisk už v období Joseon – buď byl užíván tisk štočkový (pomocí vyřezávaných dřevěných forem) nebo pohyblivý ruční tisk z kovových částí.


Gungche bylo vyvinuto pro ruční psaní štětcem, bylo užíváno ženami v paláci (po svém vzniku byl hangul považován za ženské písmo), ty se snažily vnést do něj plynulost a eleganci.


Heulimche (také styl kurzívy) sloužil k rychlejšímu psaní, díky tomu bylo možno z písma vyčíst i emoce autora.


Honseoche kombinuje hangul a hanju. Byl hojně využíván pro tisk novin a oficiálních dokumentů. Dnes není příliš využíván.


Čínské nebo korejské písmo


Současným korejským písmem je hangul, při zmínce o kaligrafii si ale nejspíš představíme spíše písmo hanja.



Mnoho z korejské kultury bylo přejato ze sousední Číny, není tomu jinak ani v tomto případě. V Koreji byla hanja (čínské znaky přejaté Korejci) používaná od 2. nebo 3. století našeho letopočtu, byla hlavním písmem až do začátku 20. století. V souvislosti s kaligrafií na ni však narazíte i teď.


Kaligrafie hangulu je jen přibližně 500 let stará – písmo bylo vynalezeno teprve v roce 1447 a primárním způsobem zápisu se stalo až v roce 1946, po konci japonské okupace. Možná proto má stále mnoho zájemců a velký potenciál vyvíjet se dál.



Nemusí to ale být buď, a nebo. Dokazuje to například již zmiňovaný styl honseoche.


Jak na to?


Chcete se pustit do kaligrafie? Budete na to potřebovat 4 hlavní pomůcky. V Koreji jsou souhrnně nazývány „Munbangsawoo“, což se dá doslova přeložit jako „4 kamarádi“.


Papír je samozřejmostí. Tradičně se používá papír „Hanji“,vyráběný z moruše. Není ale jedinou možností. Jako podklad může sloužit například i hedvábí nebo měkčí papír z rýžové slámy.


Štětec se obyčejně skládá z dřevěné a žíněné části. Dřevěná část by měla být rovná, hrot tvořený zvířecími (nejčastěji koňskými nebo kozími) žíněmi by měl naopak zůstávat ostrý.


Pevný inkoust je vyráběn ze sazí a lepidla, najdete ho v podobě různých malých destiček či tyčinek. Ty jsou často ozdobně vytvarovány, i proto se jim přezdívá „inkoustové koláčky“.


Třecí kámen připomíná malou mělkou misku, která ale nemá rovné dno. V hlubší části se nachází voda. Do ní se namáčí inkoustová tyčinka, jejím následným třením o suchou část kamene vzniká výsledný inkoust.



Pak už budete potřebovat jen vlastní šikovnost a kreativitu.


Jak je tomu dnes?


Kaligrafie zůstává významnou částí korejské kultury. Nejen tamní obyvatelé, ale i turisté se jí rádi věnují a skrz ni poznávají další zajímavou součást této země a její historie.




Zdroje: 90 Day Korean, Britannica, Wikimedia Commons, Buddhist Door

0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Comments


bottom of page